Kapala voda do plechové nádoby s pravidelností, která drásala nervy. Alice stála u okna a držela v ruce dopis, který jí před chvílí předala služebná. Ještě ráno drtila sušené lístky pro starou sousedku, která nemohla spát, a teď tady stála s oznámením, které jí obrátilo život naruby. „Odjíždím do Londýna,“ řekl Richard a jeho hlas byl pevný, ale oči prozrazovaly něco jiného.
Alice se otřela ruce do zástěry a otevřela dopis nehtem. Paní Lord Krestwood jí výslovně zakázala do Londýna jezdit. Přesto tady stála a četla řádky, které jí trhaly srdce na kusy. Věděla, že do Londýna dojela horší vozidla, ale tohle bylo jiné.
Tohle byl konec. Pečlivě dopis uhladila a vložila do kapsy. Přivezla Jane z penzionu do jediné ložnice, kterou služebná narychlo vyvětrala a vytopila. Položila ručník do misky a otřela jí čelo.
„Ptám se, jak jste se opovážila přijet do Londýna, a já vám odpovídám,“ řekla teta a její hůl se stříbrnou hlavicí ve tvaru sovy udeřila do parket. Alice nevynechala ani zákaz vycházet, ani hrozbu, že ji pošle zpět do Cleóru. Věděla, že do večera bude polovina Belgrávie vědět, že sem pravidelně přijíždí hrabě z Krestwoodu. Jediná služebná, kterou najala za poslední úspory, vykla a utekla do kuchyně.
Teta jednou spokojeně udeřila holí do podlahy. „Tbíš. “
Alice cítila, jak jí řetízek s prstenem tlačí do kůže. Odešla do boční části zahrady, kde rostly kapradiny a mechy.
Nabrala vodu do malého hliněného pohárku a vrátila se. V přítmí kočáru zahlédla muže, který držel balíček zabalený do jemného hedvábného papíru. „Doneslo se ke mně, že do hlavního města dorazila nová perla,“ řekl a jeho hlas byl hladký jako olej. Alice nalila do porcelánových šálků bylinkový čaj ze šípkových lístků a meduňky.
Prsty několikrát zabubnovala do dřeva. „A hlavně nemám právo do paláce vstoupit. “
Královna jí ale předala pozvání přímo do rukou. Přistoupil ke stolu a udeřil do desky dlaní.
„Pozvání mi předala sama královna z ruky do ruky. “
Prsty svírala řetízek hodinek tak pevně, až se jí zaril do kůže. Hlas mu přeskočil do chrapotu. „Hanobíte mé jméno ještě dřív, než vstoupíte do paláce.
“
Alice vstoupila do sálu po boku tety Hortensie. Bez opatrné zdvořilosti, kterou si přinesla do londýnských salónů, vložila dlaň do jeho ruky. Bál se, že ho vtáhnou do tance. Cizí jméno použila proto, aby pronikla do královského paláce.
Lady Barbara klesla do hluboké úklony. Alice se zavěsila do její paže, ale když natáhl ruku, stáhla dlaň do klína. Snubní prsten jí sklouzl do dlaně. „Musíme okamžitě napsat do paláce,“ řekla Alice a rozběhla se do haly.
„Do pracovny,“ odpověděl Richard a napětí v jeho obličeji povolilo. Všechno se tedy podle nich může vrátit do starých kolejí. Nevrátil se však do křesla. „Poslal jsem tě do Cleóru, skrýval tě a v oranžérii jsem se k tobě neznal,“ řekl a vložil své rozhodnutí do jejich rukou.
Tentokrát se je nepokusil ovládat. Alice sáhla do kapsy šatů a vytáhla malou sametovou krabičku. Vložila mu prsten do dlaně.
„Děkuji, že jste s Alicí zůstali až do konce,“ řekla tiše.