„Vaše milosti,“ zakoktala se Klářina matka a klesla do hlubokého poklony. „Ta částka… “ ale Klára ji přerušila. „Je zde 10 000 liber, řekl Kristian klidně a držel papír mezi dvěma prsty.
V sále zavládlo ticho tak husté, že bylo slyšet jen praskání dřeva v krbu. Deset tisíc liber byla částka, za kterou se nekupovala přízeň ani pár měsíců poslušnosti. Byla to částka, která mohla změnit celý život rodiny. Klára zírala do krbu, kde pergamen ležel mezi doutnajícími uhlíky.
„Za ten papír jste zaplatil 10 000 liber. Mluvíte o svobodě, jako bych byla muž, který si může pronajmout pokoj, nechat se najmout do služby nebo odjet do kolonií. “ Kristian ji sledoval pohledem, který neuhýbal. „Potřebuji někoho vzdělaného, pečlivého a schopného uvést knihovnu do pořádku.
“ „Nebudou, ale vždyť jste zaplatil 10 000,“ namítla. „Vy jste si mě nekoupil. “
Když sešla do haly, Kristian už čekal u dveří. Pomohl jí nastoupit do kočáru a řekl: „Do panství zbývá několik hodin.
Můžete odpočívat, nebo si můžeme povídat. “ Klára se usadila naproti němu, ruce složené v klíně, pohled upřený z okna. Venku začínalo mrholit a ona cítila, jak jí chlad proniká až do kostí. Kristian sáhl do kapsy vesty a vytáhl složený list.
„10 000 liber není pouhý rozmar, jak jste se ráčil vyjádřit v pracovně. Je to závazek. Já své závazky plním, i když to občas znamená jednat způsobem, který se nelíbí ani mně. “
V panství ji přivítala ladyně Sterlingová, žena s ostrým pohledem a ještě ostřejším jazykem.
„A ty, Kristiane, přijď do malého salónu, jakmile se převlékneš. “ Klára cítila, jak jí teplo pomalu sestoupilo do žaludku, když vstoupila do svého pokoje. Byl prostorný, s vysokými okny a těžkými sametovými závěsy. Ale i přes pohodlí ji svíral pocit, že je zde něco v nepořádku.
O pár dní později, když seděla u večeře vedle Kristiana, jí došlo, že se něco chystá. Kristian se sklonil k jejímu uchu a zašeptal: „Po jídle přijď do mé pracovny. Musíme si promluvit o mé matce. “
Klára znehybněla.
„O vaší matce? “ Přikývl, ale nic víc neřekl. Celý večer se jí v hlavě honily otázky. Když konečně vstoupila do pracovny, Kristian stál u vysokého okna a díval se do vlhkého parku.
„Moje matka mi byla věrná až do posledního dechu,“ řekl, aniž by se otočil. „Ale nebyla to vždycky pravda. Před lety se objevil muž, který tvrdil, že je jejím synem z předchozího manželství. Žádal peníze.
Vyhrožoval, že zničí naši pověst. “ Klára pomalu k němu přistoupila. „A co se stalo? “ Kristian se otočil a v očích měl podivný lesk.
„Já jsem mu ty peníze dal. Ale on se vrátil. A teď přišel znovu. “
Následujícího rána Klára sestoupila do jídelny, kde už čekala ladyně Sterlingová s novinami v ruce.
„Zajímavé čtení, nemyslíte? “ řekla ledově. „Psáno o jistém vévodovi, který si koupil nevěstu jako kus dobytka. “ Klára se napřímila.
„To není pravda. “ „Opravdu? “ Ladyně Sterlingová pozdvihla obočí. „Vaše matka si vzala směnku na 10 000 liber.
Potvrdí, že jste jí zaplatil, abyste si mohl dívku odvést. To je zásah přímo do cíle, Kristiane. “ Kristian vešel do místnosti tak tiše, že ho nikdo neslyšel. „Vracím se do Londýna.
Do tvého domu se už nevrátím,“ pronesla Klára a otočila se k němu. Ale on jen klidně odpověděl: „Ani jeden šilink z těch 10 000 liber, které jsem předal lady Sterlingové, její svobodu nijak neomezuje. “
Klára se zastavila. „Co tím myslíte?
“ Kristian sáhl do kapsy fraku a vytáhl kožené pouzdro. „Moje matka mi po smrti zanechala dopis. V něm stálo, že existuje druhá směnka. Na 10 000 liber.
Ale ta nebyla určena pro mě. Byla určena pro vás. “ Klára zbledla. „Pro mě?
“ Kristian přikývl. „Vaše matka nebyla chudá. Byla to má teta. A ty peníze vám patřily od narození.
Ale ona je ukradla a prodala vás mně, abyste si myslela, že dělá něco špatného. “ Klára ucítila, jak se jí podlomila kolena. „To nemůže být pravda. “ Kristian jí podal pouzdro.
„Uvnitř je dopis od mé matky. A kopie směnky. Jste svobodná žena, Kláro. Vždycky jste byla.
Ale potřebovala jste to vědět dřív, než se rozhodnete, co uděláte dál. “
Klára stála v té pracovně a v ruce svírala dopis, který jí obrátil celý svět vzhůru nohama. Venku začalo znovu pršet a ona cítila, jak jí vlhkost prosakuje do kostí. Kristian sledoval její tvář, ale neřekl nic.
Po dlouhé chvíli zvedla oči. „A co vy? “ zeptala se tiše. „Proč jste mi to neřekl dřív?
“ Kristian odvrátil pohled. „Protože jsem potřeboval vědět, jestli mě dokážete přijmout takového, jaký jsem. Ne proto, že vám dlužím peníze. Ale proto, že…
“ Nedokončil větu. V tom okamžiku se z haly ozval zvuk povozu a ostrý hlas lady Sterlingové: „Kristiane! Máme návštěvu! “ Klára se podívala k oknu.
U brány stál kočár s erbem, který znala. Patřil jejímu otci. Muži, který ji před deseti lety zapudil. „To je on,“ zašeptala.
„Přijel si pro mě? Nebo pro peníze? “ Kristian se postavil vedle ní. „To zjistíme společně.
Ale ať se stane cokoli, už nejste sama. A už nikdy nebudete. “
Klára se otočila a poprvé se mu podívala přímo do očí. „Dobře.
Pojďme. “ A udělala první krok směrem ke dveřím, do místnosti, kde na ni čekal muž, který ji kdysi zavrhl, a budoucnost, kterou si nikdy nedokázala představit.