Je mi asi dvacet čtyři let a učím na prvním stupni základní školy. Jmenuji se Gabriela. Donedávna jsem bydlela s rodiči v jejich domě na předměstí Prahy – v tom samém domě, kde jsem vyrůstala, a v tom samém pokoji s vybledlými fialovými stěnami, které jsem si vymalovala ve čtrnácti. Po vysoké škole jsem se vrátila domů.
Platila jsem jim osm tisíc korun měsíčně za nájem, kupovala si všechny vlastní potraviny a pomáhala s domem – prádlo, úklid. Pomáhala jsem mámě organizovat věci na prodej na internetových bazarech. Plán byl jednoduchý. Šetřit si každou korunu, protože jsem se chtěla osamostatnit.
Nezačala jsem studovat dřív než ve dvaceti, protože jsem si nemohla dovolit žádné výdaje navíc.