Během večeře s rodinou jsem si všimla, jak Magda neustále skáče do řeči a všechno stáčí na sebe. Když jsem zmínila, že usiluji o povýšení v práci, okamžitě mi skočila do řeči a začala vyprávět, jak ji kdysi chtěla najmout nějaká prestižní firma v New Yorku. Než jsem se stihla vrátit do svého bytu, telefon mi explodoval zprávami. Místo abych se tím zabývala, vrhla jsem se do práce.
Šéf mi naznačil, že bych mohla dostat štědrou prémii, a když přišel čas hodnocení, zavolali si mě do kanceláře regionální manažerky. Řekli mi, že mě povyšují a že dostanu i byt – dvoupokojový v osobním vlastnictví, v zabezpečeném domě, s malým balkonem s výhledem do parku. Nemohla jsem tomu uvěřit. Druhý den jsem se šla na byt podívat a hned jsem věděla, že je to ono.
Podala jsem nabídku a bylo to rychlé. S pomocí Diany, která dělala zázraky s prodávajícím i bankou, jsem do pátku podepisovala konečné dokumenty. Ten víkend jsem potichu přestěhovala většinu svých věcí do nového bytu. V neděli večer zůstaly v pronajatém bytě jen základní věci.
V pondělí jsem šla jako obvykle do práce a po ní se stavila v pronajatém bytě pro poštu. Nechala jsem náhradní klíč pod rohožkou, jak jsem slíbila Jakubovi, a odjela do svého nového bytu s posledními věcmi. Jakub s Magdou dorazili do pronajatého bytu podle plánu. Já jsem mezitím chodila do práce, vracela se domů a užívala si klidu, že nemusím řešit rodinné drama.
První hovory jsem nechala jít do hlasové schránky, ale když matka volala popáté, zvedla jsem to. Řekla jsem jí, že jsem v pořádku, jen jsem potřebovala změnu. „Jen do konce měsíce,