Zhruba týden před svatbou se Naťaša cítila jako vyměněná. Všechny přípravy byly hotové, ale místo radosti přišla jen únava a zvláštní prázdno. Když se svěřila starší sestře Oáe, ta jen mávla rukou. Už jí to říkala dávno.
Takové okázalé svatby nejsou pro nevěstu, ale pro hosty. Ženské se u toho unaví tak, že si vlastní radost ani neužijí. Oáa sama se před pěti lety vdávala bez obřadu, jen v barevném overalu před matrikou, a hned odletěla se Stasem do Španělska. Rodiče sice nejdřív kroutili hlavou, ale po týdnu fotek z rajských pláží mladým odpustili.
Přesto teď Naťašu napadlo, že sestra možná nemá úplně pravdu. Nebyla to jen únava. Už druhý den se jí udělalo špatně z vůně vývaru na boršč, kterou máma vařila v kuchyni. Zatočila se jí hlava a musela se opřít o zeď.
Oáa se na ni chvíli podezřívavě dívala, pak sáhla do skříňky s léky a vytáhla úzkou plochou krabičku. Těhotenský test. Když se ti dělá špatně z vůně vývaru, to na únavu nevypadá. Chuť k jídlu máš pořád dobrou, takže hladové mdloby vyloučíme.
Naťaša se bránila, ale test vyšel pozitivní. Oáa našla v lékárničce ještě druhý, jiné značky. Stejný výsledek. Sestra oba testy s dvojitými čárkami elegantně zabalila do krajkové ubrousku a ozdobila mašlí.
Tady to předáš Dymovi a uvidíš, jak zareaguje. Nejdřív bude v šoku, pak se potěší. A jestli si tě bere bez toho, že bys ho k tomu nutila těhotenstvím, tak tě má rád. To už je láska.
Naťaša se ale necítila na to, aby hned běžela za snoubencem. Nechala se u sestry přemluvit, aby zůstala přes noc. Až sebere odvahu, pojede. Zavolá si taxík.
Cestou si měla Dimovi zavolat, ale zapomněla a vzpomněla si až v půlce cesty. Pak už jen mávla rukou. Její domácí typ Dima bude určitě doma. Požádala řidiče, aby zastavil u hypermarketu pět minut chůze od jeho domu.
Chtěla se projít, koupit si něco sladkého a v klidu si všechno promyslet. Měla chuť na něco přeslazeného s ořechy a polevou. Došla ke stojanu s orientálními sladkostmi a očima přejížděla krabičky. A právě tehdy uslyšela z druhé strany regálu povědomé hlasy.
Přibližovaly se. Na druhé straně dlouhé řady se sladkostmi se procházel její Dima se svými rodiči. Schovala se za regál a poslouchala. Byla to Dimova matka, která si stěžovala, že už ji chození po obchodě unavuje.
Dimo, tak si už vyber. Přestaň se v tom přehrabovat. Pak se ozval hlas jeho otce. Chlap má svatbu za týden.
Teď je mu to všechno na obtíž. A ta jeho matrioška by už měla chápat, jak se věci mají. Dobře, když po svatbě bude dál platit alimenty na dítě. Není přece milionář, aby ještě kupoval dárky.
Ať se už pohne a najde si jiného. Jemu platí, tak si klidně sedí a nic nedělá. A pak slyšela samotného Dymu. Tati, plýšák z supermarketu za pár drobných mě přece nezruinuje.
A se synem si promluvím o zkrácení výdajů. Tak si vezmi toho medvídka a pojďme. Naťaše se zatmělo před očima. Chytila se regálu, aby nespadla.
Syn. Alimenty. Medvídek pro dítě, o kterém jí nikdy neřekl ani slovo. Když se jí hlava trochu vyjasnila, přišla jí spásná myšlenka.
Co když to nejsou oni? Kolik je na světě podobných hlasů a náhod? Musí se přesvědčit. Opatrně se přisunula směrem k pokladnám a schovala se za kulatý stojan s pohlednicemi.
U pokladny číslo pět stáli Dima s rodiči. V jeho pravé ruce bezvládně visel za ucho chlupatý plyšový medvěd směšně hořčičné barvy. V tu chvíli se jí zhroutil celý svět. Dojela k sestře a propukla v pláč.
Oáa ji tiše objala, hladila po vlasech a po zádech. Občas jí přiložila k rtům hrnek se zeleným čajem. Napij se, napij. Když slzy vyšly, přišla smrtelná prázdnota.
Naťaša tiše požádala sestru, aby všem hostům oznámila, že svatba nebude, a jemu napsala, že se s ním nechce vidět. Vůbec nikdy. Oáa ji ale nenechala utéci do ústraní. Naopak.
Musí s ním mluvit a všechno si vyjasnit. Jinak se bude trápit kvůli nevyřčenému. A hlavně ho potřebuje slyšet, jak to řekne. Napsala mu zprávu a domluvila schůzku v parku u jejich domu.
Naťaša se tam táhla krokem želvy. Bála se. Ale Dima vypadal klidně, dokonce trochu smutně. Naďko, musíš mě pochopit.
Chtěl jsem ti o tom říct, ale později. Jen jsem se strašně bál, že tě ztratím. Jo, jsem zbabělý hlupák a udělal jsem chybu. Ale moc tě prosím, prostě mi odpusť.
A pak jí vyprávěl celý příběh. Před pěti lety, než ji potkal, byl prý úplný zelenáč. Trávil večery v klubech, kde poznal Innu, medově blond, tančila ohnivě, kolem ní hlouček kluků. Myslel, že se zamiloval.
Nabídl jí bydlení u sebe, protože jeho byt tehdy neměla kam utéct. Idylka trvala asi měsíc. Pak se Inna začala nudit, vracela se do klubů, jednou v jeho bytě našel její matku s milencem. Rozešli se.
Po pár měsících na ni skoro zapomněl. A najednou volala, že je těhotná a dítě je jeho. Poradil se s právníkem a řekl jí, že pokud test DNA potvrdí otcovství, bude platit alimenty. Z oficiálního platu samozřejmě.
Jinak ať si rozmyslí, jestli chce rodit nebo ne. Nejlepší by bylo, kdyby na přerušení vzala peníze a problém by se vyřešil. Ale ona se zatvrdila a rodila. Naťaša se při jeho slovech celá stáhla.
S jakým podrážděním mluvil o dítěti. Před očima jí vyvstal ten směšný levný medvídek. Zeptala se tiše. Vídat se s dítětem?
No jo, začíná to, zamručel Dima podrážděně. Naťo, pojďme to už neřešit. Slíbil jsem ti, že to vyřeším. Nebude tě to obtěžovat.
Obtěžovat? zopakovala Naťaša tiše. Mluvíš o svém dítěti jako o rozbité součástce v autě. Dima se urazil.
Snad sis nemyslela, že si bereš svatého. Takové příběhy se stávají každému druhému mladému hlupákovi. To už je pro mě dávno uzavřená kapitola. Miluju tě a jsme si jistý, že spolu vybudujeme šťastnou rodinu.
Pojď, zavezu tě někam. Znáš ten rybí restaurant kousek odsud? Dělají tam tvoje oblíbené krevety s mušlemi. Dnes vypadáš nádherně, ale jsi nějaká smutná.
Natáhla se k ní ruku, ale ona se prudce odtáhla. Dima zvedl obočí v dotčeném údivu. Natálie, tohle hraní si na hysterku ti nesluší. Chápu, jsi ještě uražená.
Dobře, tak tě aspoň doprovodím k sestře nebo domů. Klidně i mlčky. A zítra se sejdeme a v klidu si promluvíme. Jsem si jistý, že zítra to uvidíš jinak.
Možná, odpověděla odtažitě. Najednou se jí vůbec nechtělo mluvit, hádat se ani nic vysvětlovat. Dimo, já prostě teď půjdu sama k sestře. Na shledanou, drahá, zítra, odpověděl a blahosklonně ji políbil na tvář.
Když se vrátila k Olze, k vlastnímu překvapení už neplakala. Povídaly si klidně, dokonce se trochu zasmály nějaké hlouposti. Za pár hodin jela domů. Rodiče přespávali na chatě, takže měla čas.
Ještě tři dny do dovolené, kterou si naplánovala ke svatbě. V práci měla štěstí, vedoucí zaučovala novou kolegyni a neměla na ni čas. Zatím samé malé příjemnosti. Jen se jí po obědě trochu zatočila hlava.
Když odcházela z práce, na schodech administrativní budovy si všimla neznámé dívky, která mířila přímo k ní. Zelenooká blondýnka s výraznou postavou, o něco starší a plnější než ona. Krásná, přívětivá a trochu rozpačitá. Dobrý den, vy jste Natálie Simonová?
Jsem Inna. Ta, která má dítě s Dymou. Potřebuju si s vámi nutně promluvit. Sedly si do kavárny za rohem.
Inna mluvila bez výsměchu, prostě a slušně. Vyprávěla, jak za ní včera večer přijel Dima naštvaný jako čert a křičel, že všechny dárky a peníze pro syna skončily. Že už ho omrzela, že už nepřijede, jen alimenty na kartu. Nevěsta se prý dozvěděla, že má dítě.
Inna se bránila, že to od ní být nemohla. Říkala Dimovi, že si za to může sám, když tajil existenci syna. Vyřval se, vybil si vztek a odjel. Já si dala brandy a ležím, usnout nemůžu.
Těžko mi na duši. Přemýšlím, že zase jedné holce náš Dymka zkazí život. Vždyť dobrá, má dítě z minulého vztahu. Takových dětí má mnoho lidí, ale on už oznámil, že se chce ženit, a přesto u mě pořád coural.
Naposledy jsem od něj udělala přerušení. Křičel, ať o tom přemýšlím sama, ale peníze nakonec dal. Ležím a přemýšlím. Lze pochopit, když po letech najdou milenku.
Ale když snoubenec podvádí nevěstu, to mě znechucuje. A pak jsem si řekla, proč to nezastavit. Nemysli si, že mám plán ho ti vrátit. Mám nového přítele, pán o něco starší, ale klidný a hodný.
Možná k mému synovi bude milější než jeho biologický otec. S tebou jsem se rozhodla sejít jen proto, aby Dymek nestihl zkazit ti život. A když už budeme úplně upřímné, tak trochu jsem se mu chtěla i pomstít za všechno jeho chování. Pak vyprávěla svůj příběh.
Jak se s Dymou seznámili v klubu, jak se nechala zamilovat, jak jí jeho láska vydržela sotva deset dní. Pak se stal puntičkářským arogantem, ponižoval ji, dával najevo, že ji zvedl skoro z ulice. Ona se snažila jeho lásku udržet, vařila mu, dělala útulno. Ale on neustále dával najevo svou nadřazenost.
Nakonec to nevydržela a vrátila se k nočnímu životu. Jednou dokonce přivedla s mámou do jeho bytu kluky. To už nevydržel a vyhodil ji. A v tom měl podle jejích slov vlastně pravdu.
Jenže když ji vyhodil, ona s tím vším okamžitě skončila, našla si práci a stejně na něj myslela každý den. Když zjistila, že je těhotná, měla směšné naděje, že se změní. Samozřejmě se nic nestalo. Ale rozhodla se dítě si nechat.
Já mám děti ráda. To mám v sobě. Říkala jsem si, ať mám aspoň někoho svého, kvůli komu žít. A pak mi řekla svůj názor.
On je krutý, samolibý, miluje podřízenost, žen si vůbec neváží. Promiň, ale vidím, proč se rozhodl vzít si právě tebe. Jsi jemná, klidná. S tebou se mu snadno manipuluje.
Ty jsi pro něj trofej. Takovou, jako jsem já, by si nikdy nevzal. Naťaša tiše vydechla. Já jsem od Dymy těhotná.
Inna se ani nezachvěla. Budeš rodit? Potratu bych se nezvládla dopustit. A dobře děláš.
Nic hrozného to není. Já mám taky jen matku, která je pořád zabraná do sebe. Peníze žádné a stejně to zvládám. A ty máš dobrou rodinu, tak ti pomůžou a nebudou tě soudit.
S dítětem si najdeš opravdového partnera. Mám na to čich. Ten náš Dymiček se ti nevyrovná. Tak klid.
Vyměnily si čísla a už se chystaly rozejít, když před nimi prudce zabrzdilo černé auto. Vyskočil z něj Dima. Hrubě odstrčil Innu stranou, jako by byla vzduch, a naklonil se nad Naťašu. Matko, řekl, zdržela ses v práci.
Jel jsem ti naproti a co vidím? Tahle matrioška se k tobě přihnala a ty se s ní ještě vybavuješ. O čem si s touhle holkou vůbec máš co říct? Poslat ji rovnou pryč.
Nasedni do auta, jedem domů. Dimo, domů dojdu sama. A svatba nebude. Spletla jsem se.
Promiň. Lepší je rozejít se v klidu teď, než se pak rozvádět. Myslíš, že jsi dosáhla svého? Otočil se prudce k Inně, zvedl ruku a udeřil ji do obličeje.
Naťaše se zatmělo před očima. Stačila si sednout na asfalt a viděla, jak k nim přes ulici běží dva kadeti z vojenské školy, která stála naproti. Slečny, máte problém? Ano, zvolala Inna přesvědčivě.
Kluci, doprovoďte nás. Tenhle magor mě udeřil, protože jsem jeho nevěstě řekla, jaký doopravdy je. Kadeti se ochotně obrátili k Dymovi. Ten se ale otočil a mlčky rychlým krokem zamířil zpět k autu.
Kadeti se za ním hlasitě a pohrdavě zasmáli. Cestou domů Naťaša zavolala Olze a rozhodla se, že všechno řekne i rodičům ještě ten večer. Oáa už tam byla a rodiče připravila. Otec většinou mlčel.
Mlčel vždy dlouho a tiše, když byl velmi zklamaný nebo hluboce přemýšlel. Máma se naopak hned rozpovídala. Ach, děvčata moje, jak jste krásné, hodné a držíte při sobě. To se dnes už moc nevidí.
Všechno máme dobré a bude ještě lepší. To je prostě život. A pak dodala, že bude mít skvělý důvod odejít z té nudné práce. Do důchodu půjde přesně tehdy, až se narodí vnouče, a ani den navíc tam nezůstane.
Naťaša se rozhodla, že Dimovi o dítěti neřekne. To rozhodnutí doma vyvolalo hádky. Oáa stála na straně sestry, zatímco máma s tátou si mysleli, že Dima má právo vědět, že bude mít další dítě. Soudě podle prvního případu, shrnula Naťaša, neplánované děti Dymu zrovna netěší.
A já své rozhodnutí nezměním. Rodiče se na sebe podívali a k tématu se už nevraceli. Neobešlo se to bez nepříjemných momentů. Dlouho volala Dimova matka a potřebovala si všechno vyříkat.
Všechny její monology se točily kolem jednoho. Naťaša musí projevit ženskou moudrost a Dymu odpustit. Dima prý strašně trpí, cítí obrovskou vinu, přehodnotil své postoje. Samotný Dima se prý dosud neozval jen proto, že se před Naťašou strašně stydí.
Takže by první krok měla udělat ona. Těmto citlivým monologům udělala konec Olga. Marie Vladimírovno, pronesla výrazným tónem, Naťaša vašemu Dmitrijovi nic nedluží. Rozešli se a nebyla to její vina.
A k jejímu štěstí, prosím, smiřte se s tím. Upřímně vám přeji všechno dobré. Po těchto slovech hovor okamžitě ukončila a Marie Vladimírovna už nezavolala. Život šel dál.
Těhotenství u Naťaši neprobíhalo úplně hladce. Musela si poležet v nemocnici kvůli riziku. Jednoho dne přijela Inna. Byla k nepoznání.
Z blondýnky se stala výrazná brunetka, působila jemněji a elegantněji. Přijela s Igorem, klidným, zdvořilým pánem kolem pětačtyřiceti let. Inna ho poslala ke kávovaru na chodbě a spiklenecky na Naťašu mrkla. Tak co, jak se ti líbí můj Igor?
Nikdo se ke mně nikdy nechoval takhle. Požádal mě o ruku. A to i přesto, že jsem mu řekla úplně všechno o sobě. Odpověděl, že na tom už nezáleží, když je nám spolu dobře, že musíme myslet na budoucnost, nežít minulostí.
Chce Vaňu dokonce adoptovat. Sám to navrhl. Prý je pro něj důležité, aby měl syna, který mu bude říkat tati. Naťaša se dlouho dívala z okna za odcházející dvojicí a postupně ji obklopil zvláštní klid.
Pomalu a bezbolestně zapomínala na Dymu. Jednoho dne jí úplně přestalo být zajímavé, co dělá, co cítí, jestli lituje. Necítila k němu ani zlost, ani hořkost, jen úlevu, že si nedovolila žít dál v iluzi. V dubnu se Naťaše narodila zdravá holčička.
Pojmenovala ji Xenie. Inna se v červnu provdala za Igora a pozvala Naťašu na svatbu. Xenie byla ještě moc malá, takže Naťaša přijela jen k obřadu. Inna se vdávala v nadýchaných šatech a s dvěma bílými liliemi ve vysokém účesu.
Rychle ti něco povím, dokud Igor čeká na bratra, zašeptala. Oči jí skřili štěstím. Dima se nemohl smířit s tím, že ho ponížili. Přes někoho zjistil, že mezi mnou a Igorem to začíná být vážné, a rozhodl se mi pomstít.
Přišel přímo do Igorovy kanceláře na mužský rozhovor a začal vykládat, kdo jsem a jaká prý jsem. Jenže já jsem se spřátelila s Igorovou manažerkou a ta mi všechno převyprávěla. Igor ho dlouho neposlouchal, pak se jen shovívavě zasmál a téměř ho vyhodil za dveře. A představ si, i moje máma je v šoku, že jsem si našla takového muže.
Teď mě prosí, ať se chovám slušně a nic nepokazím. Směju se. Nevidí snad, že se vdávám z lásky. Xenie rostla živá a usměvavá.
Naťaša zjistila, že jí vůbec nevadí věnovat dítěti téměř všechen čas. Máma s Oáou ji doslova vyháněly z domu, aby se trochu rozptýlila. Naťaša uznávala, že se člověk nesmí úplně zavřít doma s dítětem, ale stejně vždycky spěchala ze schůzek domů jako první. Jednou, když se procházela po parku s kočárkem, potkala Marii Vladimírovnu, Dimovu matku.
Ta k ní přiskočila s medově falešným úsměvem a nahlížela do kočárku. No copak, kdo je to tady takový krásný? Tvoje, nebo si teď přivyděláváš jako chůva? To je moje dcera, odpověděla Naťaša a stěží zadržela smích.
Marie Vladimírovna se ušklíbla. Vidím, Natálie, že ses z rozchodu s mým synem rychle vzpamatovala. Zase se přesvědčuji, že všechno v životě dopadá jen k lepšímu. Dobře, že si tě můj Dmitrij nevzal.
Na shledanou, Marie Vladimírovno, odpověděla Natálie s naprosto klidným úsměvem. Kdo to byl? zeptala se šeptem jedna z kamarádek. To byla moje nenastalá tchyně, holky, zasmála se s potěšením Natálie.
Uplynuly další měsíce. Xenie chodila do tanečního kroužku v obchodním centru. Jednou tam náhodou zahlédla Marii Vladimírovnu, jak sedí v sushi baru a pozoruje ji. Za pár dní zavolala Naťaše a požádala o schůzku v kavárně.
Naťaša souhlasila, protože byla zvědavá, co chce. Marie Vladimírovna začala opatrně. Natášo, Dima na tebe pořád myslí. Mladí jsou hloupí, co se dá dělat.
Ale řekl, že lepší ženu nikdy neměl ani mít nebude. A já vím, že to dítě je jeho. Moje vnučka je tak krásná. Jak moc bych ji chtěla poznat blíž.
Marie Vladimírovno, odpověděla klidně Natálie. Nechci být hrubá, proto vám řeknu upřímně, co si myslím. Dítě je z něj, ale je to jen moje dítě. Ať se vám to líbí nebo ne, Dmitrijovy jeho děti nejsou potřebné, alespoň ty, které už má.
Možná se to někdy změní. A já se za měsíc vdávám. Tentokrát opravdu. Potkala jsem člověka, který je mi blízký, a jsem velmi šťastná.
A co Xenie? Bude jí dobře s nevlastním otcem. Buďte si jistá. Že jsem o tom přemýšlela, odpověděla Natálie bez stopy jízlivosti.
Za deset minut, jak předem avizovala, pro ni přijel ženich. Marie Vladimírovna pozorovala přes prosklené dveře, jak mladý muž vystoupil z auta, rychlým krokem šel k Natálii a přehodil jí přes ramena své sako, protože se večer už ochladilo. Nastoupili do auta a odjeli.
Marii Vladimírovně se vůbec nechtělo domů.