Dozvěděla se to až když ten večer dorazila do sálu. Stála mezi nazdobenými stoly, vůně květin a smích hostů jí měly připomínat, že je tady oslava jejího života, ale on stál u pódia s tím svým plochým manažerským hlasem, který používal na těžkých poradách, a řekl: „Takhle už to dál nejde. “
Valérie se chytila opěradla nejbližší židle, protože jí najednou přišlo, že se jí podlaha pohupuje. Těch 180 000 Kč, které byly součástí účetnictví firmy, z níž peníze mizely rychleji, než je stačila vydělávat, jí proběhlo hlavou jako studený proud.
Řekla jen: „Romane, musím s tebou mluvit,“ ale on už otevřel lednici, aniž by se otočil. Tereza na něj koukala celých 20 minut. Dvě jasné čárky na testu, o kterých nebylo pochyb. Sklonila hlavu, zastrčila si složenou útěrku za zástěru a vzala tác s prázdnými sklenicemi.
Bokem zatlačila do dveří od kuchyně a šla dál, příbory srovnané, sklenice doplněné, ubrousky poskládané do dokonalých trojúhelníků. Neřekla nic, jen udělala pauzu, která trvala přesně tak akorát, aby ten kontrast dopadl do vzduchu jako facka, a podívala se Kamile přímo do očí. Veronika v duchu napočítala do 10. Těch 284 000 Kč, které měla našetřené na účtu, jí teď přišlo jako zbytečná přítěž.
Když se schoulila do sebe, paní Marie se na ni podívala s oním klidným porozuměním někoho, kdo už v této situaci stál, a řekla jen: „Musíme do nemocnice. “
Sál, který do té doby fungoval s onou setrvačností velkých oslav, začal celou situaci vnímat. Veronika pomyslela na těch našetřených 84 000 Kč, které měla schované, a instinktivně se přitiskla ke stěně. Záchranář se diskrétně stáhl do zadní části vozu a předstíral, že něco hledá v kufříku, zatímco sanitka zabočila k příjezdu na urgentní příjem u Apolináře a zadní dveře se do kořán otevřely do chladné pražské noci.
Od příchodu do nemocnice mu telefon zavibroval 27krát. Roman byl muž čísel, struktur, ověřitelných příčin a následků, ale tohle se do žádné z jeho škatulek nevešlo. Šedé kovové dveře se otevřely o 20 minut později a o 40 minut později je sestra odvedla dlouhou bílou chodbou do pokoje, kam Valentýnu přeložili. Valentýna ležela na mírně vyvýšené posteli, vlasy měla stažené do narychlo spleteného copu a s otevřenýma očima se dívala do stropu.
S těmito čtyřmi lidmi vybudovala pomyslný most, ale neřekla jim všechno. Do bytu se vracela o půlnoci, osprchovala se, vyřídila zbylé emaily a šla spát. Celková hodnota těch čtyř prvních smluv byla 1 300 000 Kč. Valentýna je získala úplně sama, těhotná, když po nocích uklízela na akcích v modré uniformě s čisticím sprejem v ruce, aniž by komukoli řekla, co vlastně buduje.
Bylo to chladné praktické rozhodnutí učiněné se stejnou logikou, s jakou se rozhodujete, do čeho investovat svou energii a do čeho ne. Valentýna si ji uložila do složky s názvem Důkazy, že to stojí za to. Richard odešel z vlastní svatby, aby doprovodil svou bývalou manželku do porodnice. Zavolal své matce a všechno jí vysvětlil se stejným chladným manažerským přístupem, s jakým by prezentoval restrukturalizaci firmy, a trpělivě vydržel 20 minut ticha, otázek a mírných výčitek, které následovaly, protože i to byl důsledek.
Ale Valentýna mu v porodnici řekla něco, co se mu vrylo do paměti s takovou přesností, že to nedokázal ignorovat. Matěj nebyl jen aktivita, kterou by vmáčkl do volných oken v diáři. Jednou v úterý se kvůli protáhlému hovoru zpozdil o 20 minut a Valentýnin výraz ve dveřích stačil k tomu, aby se to už nikdy neopakovalo. Když se mu Matěj poprvé podíval přímo do očí a usmál se, musel Richard na chvíli odejít na balkon.
VSAL Studio vykázalo za svůj první rok provozu obrat 3 miliony 200 000 Kč. Do objektivu se dívala s výrazem, který nebyl přímo úsměvem, ale bylo v něm něco mnohem hlubšího. Stála tam s rukou na břiše a věděla, že tohle je teprve začátek něčeho, co nikdo z nich nedokázal předvídat.