Když Matvej sám chodil do školky, vznášely se tam úplně stejné aroma. Dveře do šatny se otevřely a vstoupila žena s dítětem. Matvej si hned všiml, že ta žena není jeho máma. Ale vůně, kterou přinesla, byla stejná jako ta, kterou si pamatoval z domova.
Ráno sedli do auta a jeli do parku, který vypadal jako pohádkový les, pak na nábřeží a do historického centra, kde byly kavárny. Matvej si do batůžku přibalil dětský dalekohled, sadu vysílaček a knížku o letadlech. Máma vždycky žertovala, že ho budou muset rovnou dát do druhé třídy. Čerstvý vítr a kapky vody do obličeje, jasné slunce, nádherné scenérie na březích.
Spousta lidí jim mávala, což Matveje uvádělo do ještě většího nadšení. Kapitán ho brával do své kabiny, ukazoval různé přístroje, něco vysvětloval. Chlapec ztratil orientaci, pokusil se dostat do své kajuty, dral se dolů. “No tak honem do člunu,” řekl někdo.
Muž ho popadl do náruče a nesl k záchrannému člunu. Lidé sestupovali po žebříku do malých loděk kolébajících se na vodě. Usadili ho do člunu. Muži zabrali do vesel.
Potom Matveje odvezli do nemocnice, prohlédli ho, dali mu nějakou injekci. “Jsi uklidňující, protože po ní chlapec okamžitě upadl do hlubokého spánku. ” A pak po třech dnech vstoupil do pokoje otec. Ukázalo se, že maminka a Aňa se nestihli dostat do člunů.
Otec se dál řítil do jakési propasti. Zpěvákem se stal Andrej, který od dětství chodil do sboru. Ten odmala mlátil do Hihatů a v době, kdy vstupoval do kapely, byl skoro virtuóz navzdory svému věku. Po škole nastoupil do právní kanceláře.
Po vystoupení k ní přišel a dali se do řeči. Vypadala nešťastně a zmateně jako pták chycený do pasti. Mladí se přestěhovali do pronajatého bytu a zabydleli se. Kristina naopak upadla do chmur.
Mladá matka se ale rychle dostala zpátky do formy. Hoděli do kaváren, po obchodech, do trampolínového parku. Muž postupně opravil otcův byt, který se za ta léta změnil téměř v doupě, a oni se s dcerou přestěhovali do vlastního, ne do pronajatého bydlení. Vyřádili se do sytosti.
Když Matvej vešel do pekárny, hned ji poznal. Milana pozdravila Alenu a běžela do herního koutku k už řádícímu myšovi. Zavrtěla hlavou žena a podívala se někam do dálky. Dvoupatrová škola, do níž se muselo jezdit autobusem celých 20 minut.
Nejprve vyrostli a rozletěli se do světa starší bratři. Ka hned všechno pochopila a v okamžiku stáhla do sebe celé neštěstí. Do školky nechodila a do školy měla ještě čas, takže všechno proběhlo hladce. “Prohlásila matka do zpívající dívky naprosto přímo.
” Alenina matka zemřela, když bylo dívce kolem 20. Náhodou ho zaneslo do našeho města.