Žaludek se mi sevřel, když do sebe kousky skládačky zapadly. Lukáš se vedle mě pohnul, a já jsem notebook zaklapla a papíry uklidila do skryté přihrádky v nočním stolku. Byl to Marek, můj bývalý partner z dob konzultací. Seděla jsem v pracovně a zírala na zeď, kde byl zarámovaný původní zakládací list Apexu, skrytý za obrazem krajiny, který mi Lukáš dal k výročí.

Zírala jsem na jeho slova a plně chápala moc, kterou mi vkládal do rukou. Řekl, že vypadám, jako bych vyrážela do bitvy. Kdyby tak věděl. Stůl 18 je hned vedle dveří do kuchyně.
Udělala jsem si rychlou poznámku do svého plánu a pak nasadila falešně ustaraný výraz. Její hlas klesl do ostrého spikleneckého šepotu, který si vypilovala za desetiletí v golfových klubech. Nikdy jsem se do žádné kavárny nehlásila.
Představení jedné ženy o úspěchu a selhání, kde jsem já byla obsazena do role její oblíbené rekvizity.