Byl nádherný květnový den. Věra kráčela parkovou alejí a držela za ruku sedmiletou dceru Arinu. Dívka s dlouhými kaštanovými vlasy a tyrkysovýma očima vypadala jako panenka. Lidé se za nimi otáčeli.
Věra odmítala nabídky, aby z dcery udělala dětskou modelku. Chtěla, aby měla normální dětství. Arina měla sedmé narozeniny. Dostala peníze od příbuzných a teď si chtěla koupit panenku a stavebnici.
Věra jí slíbila, že půjdou do obchodu a pak na zmrzlinu. Pro Věru byl tento den vždycky těžký. Před sedmi lety se jí narodila dvojčata, ale chlapeček zemřel. Od té doby se o tom s manželem Andrejem nebavili.
Před dcerou předstírali štěstí. V parku Arina uviděla houpačky a běžela si hrát. Věra si sedla na lavičku a podívala se na telefon. Najednou k ní přiběhla Arina vyděšená.
Řekla, že tam je kluk, úplně sám, hladový, a že ho nějaký děda odehnal. Prosila maminku, aby mu koupila housku. Věra šla s dcerou za pódium. Uviděla hubeného chlapce, dobře oblečeného, asi stejně starého jako Arina.
Seděl v trávě a díval se do prázdna. Když se otočil, Věře se sevřelo srdce. Měl obrovské tyrkysové oči, úplně stejné jako Arina. Vypadal přesně jako její dcera.
Jako by to byla dvojčata. Chlapec se jmenoval Artur. Řekl, že má hlad. Věra ho vzala do kavárny.
Děti si povídaly a houpaly nohama. Věra se ptala, kde má rodiče. Artur řekl, že má jen mámu, ale že ho nemá ráda. Prý ho chce dát do dětského domova.
Slyšel, jak mluvila po telefonu. Utekl, aby ho tam neodvezli. Věra nevěděla, jestli mluví pravdu. Ale ta podobnost s Arinou byla neuvěřitelná.
A taky se jí zdály sny o synovi, který zemřel. V těch snech rostl a vypadal přesně jako Artur. Věra si myslela, že se zbláznila. Rozhodla se, že Artura vezme k sobě domů.
Chtěla si promluvit s manželem. Myslela si, že by ho mohli adoptovat. Vždycky chtěl druhé dítě. A Arina by měla bratra.
Cestou do obchodu s hračkami děti dostaly žízeň. Zastavili se v potravinách. Pokladní se na ně divně dívala. Pak řekla: „Věro, to jsi ty?
” Věra ji nepoznala. Pokladní řekla, že je doktorka Alena Sergejevna, která jí před sedmi lety vedla porod. Věře se udělalo špatně. Alena Sergejevna řekla, že jí musí něco říct.
Poslala děti do suchého bazénu a posadila se s Věrou na lavičku. Pak jí vyprávěla celou pravdu. Její dcera Mašenka byla vážně nemocná. Potřebovala drahou operaci.
Alena neměla peníze. A tak když se jí narodilo dítě Žany, které bylo mrtvé, vyměnila ho za živého chlapečka z dvojčat. Tím chlapečkem byl Matvej, Věřin syn. Teď se jmenuje Artur.
Věra nemohla uvěřit. Její syn žije. Artur je její syn. Byla to radost i bolest zároveň.
Alena řekla, že je připravená nést následky. Věra ji ale pochopila. Odpustila jí. Artur se stal oficiálně synem Věry a Andreje.
Dvojčata chodí do stejné třídy. Rodina je konečně celá. A Věra už nemusí předstírat štěstí.
Teď je opravdu šťastná.